Slunce je hvězdou, kolem níž obíhá naše planeta, a zároveň nejstarším měřítkem lidského času. Určuje rytmus dne, ročních období i života samotného. Bez jeho světla by nebylo tepla, potravy ani většiny věcí, které považujeme za samozřejmé — včetně možnosti stěžovat si, že je v létě příliš horko.

V mýtech bývá Slunce božstvem, okem nebe, zdrojem řádu i silou, s níž není radno zacházet lehkomyslně. Příběh Faethóna, který nezvládl nebeský vůz svého otce, připomíná, že touha po záři a moci může snadno přerůst lidské možnosti. Sluneční pouť od východu k západu tak může být také obrazem lidského života — růstu, vrcholu, ústupu i každodenního návratu.

Tento díl se právě připravuje

Postupně zde přibudou čtyři pohledy na Slunce: astronomický, mytologický, psychologický a umělecký.

Poznámka ze sluneční observatoře: Slunce je středem naší soustavy. Člověku však trvalo poměrně dlouho, než přijal, že to není on.