Mezi zdánlivě nehybnými hvězdami se odedávna pohybují nebeští poutníci, kterým staří Řekové říkali planētai — bloudící. Na rozdíl od stálic mění svou polohu, někdy zpomalují, zastavují se a na čas se dokonce vydávají opačným směrem. Není divu, že v nich dávné kultury neviděly jen vzdálená tělesa, ale také znamení, božstva a nositele příběhů.

Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn dostaly jména podle bohů, jejichž povahy jako by se odrážely v jejich pohybu a vzhledu. Dnešní astronomie nám ukazuje světy z hornin, ledu a plynů, sevřené gravitací a fyzikálními zákony. Přesto planety zůstávají součástí kulturní představivosti — jako obrazy rychlosti, touhy, boje, moci, času i lidské potřeby hledat význam v tom, co se pohybuje nad námi.

Tento díl se právě připravuje

Postupně zde přibudou čtyři pohledy na planety: astronomický, mytologický, psychologický a umělecký.

Poznámka z pozorovatelny: Hvězdy drží dekorace. Planety dostaly pohyb, jména bohů a zjevně i více hereckého prostoru.