Slunce na své roční pouti opisuje na obloze křivku zvanou ekliptika, podél níž leží rodina zvířetníkových souhvězdí. Mýty spojené s těmito znameními, jako je příběh o bohyni Démétér a návratu Persefony, odrážejí věčné cykly plodnosti a jarního probuzení. V tomto nebeském orloji můžeme zahlédnout rozdíl mezi slepým osudem a vědomou cestou individuace. Hvězdy nám zde neslouží jako určovatelé osudu, ale jako „kosmické hodiny“ ukazující kvalitu času.